Vzpomínka na má bývalá…auta.

Tak mě napadlo, co kdybych tak udělal v rámci odlehčení tíživé světové situace bilanci svých bývalých aut. Je to rozhodně zajímavější a užitečnější než bilancovat bývalé holky.

Takže to je seznam aut, které jsem skutečně vlastnil. Mezitím jsem také používal služební vozy a ty do toho nepočítám. Zmíním se o nich v závěru, protože jsem radši jezdil svými auty. A protože mnohdy jsem měl v redakci či agentuře auto pouze já, tak jsem si to nechával proplácet za slušné peníze.
Číslo určuje pořadí zakoupení, značku, typ, obsah, výkon, rozmezí výroby, rok výroby a od kdy do kdy jsem automobil vlastnil.

1. Opel Ascona B 2.0 E - 1979 cm3, (81 kW - 110 PS), (1975-1981), r. v. 1981, (1990 - 1994).

2. Opel Kadett D 1.6 S Irmscher Sprint - 1584 cm3, (66 kW - 90 PS), (1979 - 1984), r. v. 1981, (1992 - 1997).

3. Opel Rekord E 2.0 E - 1979 cm3, (81 kW - 110 PS), (1977 - 1982), r. v. 1981, (1993 - 1997).

4. Audi 100 cc Avant 2.2 - 2226 cm3, (101 kW - 138 PS), (1982 - 1991), r. v. 1990, (1997 - 2000).

5. Audi 100 Avant 2.6 - 2600 cm3, (110 kW - 150 PS), (1990 - 1994), r. v. 1994, (2000 - 2006).

6. Audi A6 C4 2.6 - 2600 cm3, (110 kW - 150 PS), (1994 - 1997), r. v. 1994, (2008 - 2009).

7. Jeep Grand Cherokee WJ Limited 3.1 TD - 3124 cm3, (103 kW - 140 PS), (1999 - 2004), r. v. 2000, (2009 - 2022).

8. Renault Espace 2.2 dCi 16V Race - 2188 cm3, (95 kW - 129 PS), (1997 - 2003), r. v. 2003, (2009 - 2010).

9. Škoda Rapid 130 - 1289 cm3, (43 kW - 58 PS), (1984 – 1988), r. v. 1990, (2015 - 2016).

10. BMW 318i E36 Cabrio - 1796 cm3, (85 kW - 116 PS), (1993 - 1999), r. v. 1995, (2016 - 2023).

11. Jeep Grand Cherokee WJ Limited 3.1 TD - 3124 cm3, (103 kW - 140 PS), (1999 - 2004), r. v. 2001, (2022 - 2023).

1. Jawa 350 typ 361 Sport - 344 cm3 (14,3 kW - 19,4 PS), (1965 - 1969), r. v. 1969, (1981 - 1985).

2. Harley-Davidson XL 883 R Sportster - 883 cm3, (40 kW - 54 PS), (1957 - 2005), r. v. 2005, (2016 - 2023).

První automobil: Opel Ascona B 2.0 E - 1979 cm3, (81 kW - 110 PS). Oranžová barva. Sportovní dvoudveřové kupé jsem dostal  jako svatební dar v roce 1990. Proto, byl bez cla. Všechny tři moje první auta, shodou okolností značky Opel byly vyrobeny v roce 1981 a všechny pocházeli z Německa z města Solingen. Měl jsem vlastně souběžně dvě úplně stejná auta. To druhé bylo v černé barvě a koupil jsem ho už v Praze za pár tisíc na křižovatce od kluků, který ho nemohli přihlásit. Domluvili jsme se během stání na semaforech, když svítila červená. A používal jsem ho na náhradní díly. Dvoulitrová auta byla v Čechách tehdy vzácností a měl jsem i nejlepší auto z celé redakce magazínu Playboy, kde jsem tehdy pracoval. Vtipné bylo, že když jsme vyplňovali papíry jako svatební dar u německého notáře, nechtěl mi věřit, že pracuji v magazínu Playboy. Tvrdil mi, že bych měl mít nejmíň Porsche 911. Dvoulitrový motor vepředu a zadní náhon poskytoval někdy opravdové sportovní zážitky a dalo se s ním obstojně driftovat a díky silnému motoru hravě zvládlo i dvoustovku. Prodal jsem ho v roce 1994 švagrovi a ten zas někomu a myslím, že dodnes jezdí v modré barvě někde na Hradecku.

Druhý automobil: Opel Kadett D 1.6 S Irmscher Sprint - 1584 cm3, (66 kW - 90 PS). Červená barva. Opět vyrobeno v roce 1981 a opět ze Solingenu. Tentokrát opravdové sportovní auto jsem koupil za 500 německých marek od svého bratra, asi v roce 1992. Původní barva byla hnědá metalíza. Musel jsem, aby mi ho v Čechách přihlásili, ale zajít za tehdejším ředitelem Opelu Andrejem Barčákem, aby mi napsal potvrzení, že tento model může na pozemní komunikace, protože se jednalo původně o speciál na závody do vrchu. Vůz měl dvoukomorový spádový karburátor Weber a čtyřstupňovou sekvenční převodovku a tyto dvě věci, tomuto rudému „ďáblíkovi“ snadno dovolily překročit dvousetkilometrovou rychlost v pár vteřinách. Měl závodní sedačky Recaro, sportovní hliníkové ráfky a už tenkrát elektrické stahovací okénka a téměř žádný zdvih tlumičů vpředu. Na plný výkon se nedoporučovalo pozorovat ekonoměr. Jel jsem s ním nějakou rallye, kde mi nalepili startovní čísla a ty jsem si tam už nechal. Jenom zvuk motoru a výfuku vzbuzoval velkou pozornost okolí. Opět měl svého bratříčka, kterého jsem koupil v Čechách a opět sloužil jako zdroj náhradních dílů. Naboural mi ho opilý řidič dodávky na Silvestra 1997 přímo před barákem.

Třetí automobil: Opel Rekord E 2.0 E - 1979 cm3 (81 kW - 110 PS). Tmavě červená metalíza. Opět vyrobeno v roce 1981 a opět ze Solingenu. Velkou pohodlnou limuzínu s automatickou převodovkou v tmavě červené metalíze s ochranným bezbarvým lakem jsem dostal k narozeninám od svého bratra v roce 1993. Automatická převodovka byla v Čechách věc nevídaná a navíc to bylo v té době dost velké auto. Díky luxusnímu pérování a posilovači řízení, auto jako dělané pro ženy. Obešel mi ho opilý soused se šroubovákem. Ten lak se už nedal opravit. Opět měl svého bratříčka, takže jsem vlastnil v jednom období šest automobilů a všechny od automobilky Opel. Prodal jsem ho v roce 1997 někam do příbuzenstva svého bratra.

Čtvrtý automobil: Audi 100 cc Avant 2.2 - 2226 cm3 (101 kW - 137 PS). Světle modrá metalíza. Prodal jsem všechny zbylá auta Opel a začala dlouhá éra automobilky Audi. To bylo někdy v roce 1997. Velké kombi bylo první auto, které jsem koupil v Čechách bylo vyrobeno v roce 1990. Poprvé jiná barva než oranžová nebo červená. Audi cc neboli kombi kupé mělo spojlery podél celé karosérie a ráfky Speedline stříkané v barvě karosérie. Mělo stahovací střešní okno, které jsem měl otevřené i v zimě, protože díky výkonnému topení nebylo v interiéru zima a bylo poznat, že je to auto jiné kategorie než dosavadní německá auta od automobilky Opel. Už jenom jízdní vlastnosti a zpracování interiéru byli na tu dobu naprostá špička. Ve své době to byl kombík s největším úložným prostorem snad jenom kromě Citroënu CX kombi, který vlastnil bratr. Když jsem ho v roce 2000 prodával v autobazaru Auto ESA, koupil si ho ode mě přebírající technik.

Pátý automobil: Audi 100 Avant 2.6 - 2600 cm3 (110 kW - 150 PS). Černá metalíza. Druhé auto, které jsem zakoupil také v Čechách v roce 2000 a měl jsem ho docela dlouho, asi šest let. Auto mělo rok výroby 1994. Opět velký kombík v černé metalíze a opět vynikající motor s válci do V a neskutečné jízdní vlastnosti. O úrovni výbavy a dílenském zpracování nemluvě. Na zadních sedačkách bylo opravdu hodně místa. Oproti předchozímu kombi byl ale úložný prostor menší. Na německých dálnicích jsem ho proháněl okolo 220 km/h a vůbec nebylo znát, že jedete tak rychle. Podvozek měl Koni tlumiče, které byli výborné na dálnici, ale zvládali i pražskou dlažbu. Střešní okno bylo na elektriku a okénka také. Prodal jsem ho v roce 2006 svému kolegovi z reklamní agentury a ten s ním jezdí dodnes.

Šestý automobil: Audi A6 C4 2.6 - 2600 cm3 (110 kW - 150 PS). Stříbrná metalíza. Když jsem v roce 2008 odevzdal služební Škoda Octavia 2.0 TDI DSG v černé metalíze, tak jsem si na chvíli přivezl od svého bratra limuzínu A6. Bylo to identické auto jako předchozí kombík, mělo stejný rok výroby 1994, jen to byla limuzína ve stříbrné metalíze a mělo už označení A6. Navíc mělo ovšem digitálně ovládanou klimatizaci. Jezdil jsem s ním v Čechách na německých značkách. Tím pádem se o něj velmi zajímali zloději aut. Předtím, než jsem si ho přivezl z Německa ho bratrovi tady asi v roce 2006 ukradli. Ale tomu zlodějovi se zalíbilo, nechal si ho, a začal ho takzvaně „tunit“. Dal do něj kožené sedačky, které tam předtím nebyly, a palubní desku z modelu RS, takže bylo skoro k nepoznání. Ale chytli ho, když se někde ukazoval, co to auto umí před nějakou kočičkou. A když jim ujížděl, projel nějaká vrata továrny. Takže to trochu odnesla ta stříbrná metalíza. Nakonec skončilo opět v Německu v roce 2009 v rámci šrotovacího programu.

Sedmý automobil: Jeep Grand Cherokee WJ Limited 3.1 Turbo Diesel - 3124 cm3 (103 kW - 140 PS). Černá metalíza. Jeep, své první SUV, i když je to vlastně terenní auto jsem po dlouhém hledání zakoupil opět zase v Německu, tentokrát v Bonnu v lednu roku 2009, rok výroby 2000. Na jedno natáčení jsem měl zapůjčený jeho následníka, který je ale v interiéru kupodivu menší a celý z nehezkých plastů, takže není moc oblíben, ale přivedl mně k terénním autům. Je to opravdový terénní vůz a „opravdu“ vyjede všechno. Slouží mi dodnes. Přežil i srážku s kamiónem. Více to odnesl ten kamion, kterému jsem urval celou přední masku, zatím co já měl jen promáčklé pravé dveře. To je tak, když půjčí na parkovišti u benzínové stanice Benzina polský „kamioňák“ svému desetiletému synovi řídit kamión. Nechal jsem mu udělat generálku motoru, vyměnit vačku, čerpadla a celkem se o něj dobře starám. Je to auto, ve kterém hodně vozím svého psa Alexe. Zná ho odmala a cestování i na dlouhé vzdálenosti mu nedělá problém. Na amerických autech se mi líbí, že když máte plnou výbavu, tak máte plnou výbavu a nechybí vám tam nějaká maličkost. Takže kožené sedačky, dvou zónová klimatizace a všechno v elektrice. Prostě všechno to co si teď montuje jen do lepších aut, měl už před deseti lety. Jeho životnost je vysoce nadprůměrná a pohodlí kožených elektricky ovládaných sedaček s dvěma paměťmi, které se nastavují včetně zrcátek a naladěných stanic na rádiu podle toho jakým ovladačem dálkového centrálního zamykání auto odemknete. Jako správný „puritán“ vyznávající, že automobil má vypadat přesně tak, jako by sjel z výrobní linky, má pouze „navíc“ navigaci s televizí a nově Truecam, tedy kameru na cestu. Nemíním ho prodat, až si pořídím následníka, dám ho celý zrenovovat do původního stavu, ať to stojí, co to stojí. Je pravda, že tohle jsem nedodržel a v roce 2022 jsem si výměnou za černý pořídil o rok mladší stříbrný v identické výbavě. Ten původní černý byl přeci jenom hodně obouchaný zepředu i zezadu.

Osmý automobil: Renault Espace 2.2 dCi 16V Race - 2188 cm3 (95 kW - 129 PS). Modrá metalíza. První MPV jsem opět zakoupil v Německu, někde u Düsseldorfu také v roce 2009, rok výroby 2003, když jsem měl Jeep v servisu na opravě po srážce s kamionem. Byl tam déle než bylo nutné, protože polský kamióňák neměl pojištění. Bývalý společník ve firmě mě přesvědčil, že je to úžasné auto. Nebylo. Ale zase musím uznat, že jsme měli verzi Race, která byla oproti ostatním verzím velmi dobře vybavena. Měla sedm sedaček a vnitřní prostor byl velmi variabilní. Verze Race měla i slušivé spojlery a motor také velmi dobře táhnul. Francouzsky pohodlné sedačky také nebyly špatné. Ale oproti německým autům a americkým je tu přeci jenom nějaký rozdíl v kvalitě. Díky tomu, že to byla vlastně Matra, která pro Renault automobil vyráběla, nebyla kvalita tak „renaultí“. Také mu prospělo to, že auto bylo zakoupeno v Německu, kde se na kvalitu přeci jenom více dbá. Prodal jsem ho do bazaru v roce 2010, poté co přežil bouračku někde u Paříže a zfušovaná oprava přeci jenom avizovala další náklady.

Devátý automobil: Škoda Rapid 130 - 1289 cm3, (43 kW - 58 PS). Děďictví po mém otci Arch. Janu Tomášovi Dolejšovi u mě vydržrel něco přes rok. Byl skvěle udržovaný. Můj otec se opravdu v autech vyznal a vedle Renaultu 12 ve stříbrné metalíze si pořídil i toto kupé. Tady je odpověď, proč i já mám více aut najednou. Ale vzhledem k tomu, že by přeci jenom potřebovalo nový lak a větší investice, tak jsem ho přes veteránský web prodal někomu kdo je ho schopen zrenovovat tak, aby z toho byl výstavní kus. Ale také jsem s ním najezdil několik kilometrů. Srovnání techniky s BMW 318i E36 Cabrio, které jsem měl souběžně, však pro tento model tuzemské produkce příliš ve prospěch nehovořil.

Desátý automobil: BMW 318i E36 Cabrio - 1796 cm3 (85 kW - 116 PS). Cabrio, černá metalíza, M-packet, v hnědé světlé kůži. Když chcete auto na denní používání v zimě i v létě, není podle mě lepší volba, navíc si ho můj pes Alexander The Great Arteniké opravdu užívá, sedí vzadu připoután jako pán a rozhlíží se jako by mu všechno patřilo. Opět ho čeká jistá renovace, ale zde se nebudu již držet pravidla, že má auto vypadat, tak jako kdyby sjelo z výrobní linky, protože už v době zakoupení mělo na přední kapotě úpravu, že ledvinky jsou součástí kapoty. Auto má sice jen ABS, ale velmi výkonné topení, takže se dá používat v pohodě i v zimě, elektricky ovládanou stahovací látkovou střechu, elektrické stahování všech čtyř postranních okének a elektrické vyhřívání předních sedaček. Zážitek z jízdy, díky ideálnímu vyvážení mnohdy těžko překoná většina současných vozů.

Jedenáctý automobil: Jeep Grand Cherokee WJ Limited 3.1 Turbo Diesel - 3124 cm3 (103 kW - 140 PS). Stříbrná metalíza. Již avizovaná výměna Jeepů černý za stříbrný.

První motocykl: Jawa 350 typ 361 Sport - 344 cm3, (14,3 kW 19,4 PS). První můj motocykl byl Jawa 350 typ 361 Sport, který jsem koupil od svého bratra v roce 1981 a já jsem ho předělal na Harley-Davidson. Můj otec mi ho přestříkal už za bratrova vlastnictví na černou barvu s červeným a oranžovým pruhem, který šel od nádrže i na kastlíky. Moje úprava spočívala ve zvednutých výfukách, koženého dvojstupňového sedla s hrazdičkou, který mi ušila moje matka a předního ochranného plexiskla, který jsem opatřil barevnými světýlky, které jsem použil ze semafórků z PIKO vláčků. Měl ještě ochranný rám, na kterých byly mlhovky jako doplňková světla. Bohužel jsem se s ním vyboural, a moje matka ho radši v roce 1985 prodala v době mé rekonvalescence. V té době, to byl v Čechách jediný takto upravený motocykl a pochopitelně budil velkou pozornost.

Druhý motocykl: Harley-Davidson XL 883 R Sportster - 883 cm3 (40 kW - 54 PS). Patrně následky úrazu na svém prvním motocyklu mě dovedly k opravdovému Harley-Davidson v úpravě Bobber. Což je volně přeloženo, co může jít do hajzlu, jde do hajzlu. Je to opět úprava, černá matová barva s červeným pruhem, který začíná na nádrži a pokračuje na zadní blatník. Červené je i kožené jedno sedlo, a pruhy na ráfkách, naopak na pneumatikách jsou bílé pruhy. Červené byli původně i rukojeti na vysoko vytažených černých matových řídítkách a kabely ke svíčkám. Ale červené gripy se mazali a tak jsem je vyměnil za nové černé, naopak jsem doplnil o červené prachovky na předních vidlicích. Hlavní je ale úprava motoru, kde je obsah zvýšen kytem na 1200 cm3 a náporový karburátor. Je to snad jediný Bobber v této úpravě v českých zemích a stejně jako můj první motocykl budí velkou pozornost. A to nejen svým opravdu brutálním zvukem motoru a výfuků.

Kromě svých aut jsem dlouhodobě používal i pro soukromé účely služební Škoda Octavia 2.0 TDI DSG v černé metalíze, se kterou jsem jezdil asi přes dva roky a hlavně ve francouzské reklamní agentuře jsem si „vyjezdil“ od Opel Corsa, přes Opel Vectra, Opel Omega až po Mercedes-Benz S Classe. Hodně jsem jezdil s Opel Omega a Mercedes C. Ale zkusil jsem si řídit většinu značek aut. Téměř všechny Jaguary, včetně Jaguar XKR Cabrio. Taky jsem měl jednu dobu k dispozici Škoda Fabia, ale upřímně řečeno na německá a americká auta má málokdo. Škoda Octavia 2.0 TDI DSG což je automatická převodovka s klasickou není rozhodně špatné auto, ale kdybych se rozhodoval ho koupit, tak si pořídím radši starší auto vyšší kategorie. Jeep Grand Cherokee Limited 3.1 Turbo Diesel, který teď mám, je vlastně klasická „zadokolka“ a díky Quadra-Trac II, se přiřazují přední kola když je potřeba. To ale neznamená, že vám občas nehodí zadkem, což při jeho váze a vysokému těžišti nemusí být pro nezkušeného řidiče příjemné. Ale zase je to auto, které může díky jednoduchému ovládání řídit i holka. A taky se cítíte bezpečněji, což při dnešním provozu není zanedbatelná věc.

Děkuji pánové za příjemné komentáře. Vidím, že vlastnictví aut je bohulibý koníček, a nepřitahuje kverulanty. Některých aut je škoda, když odejdou. Je to trochu podobné, jako se ženami. Ale jednou musíte narazit na nějaké, které si tak zamilujete, že si ho ponecháte. Podobně jako u žen.