Dáma s telefonem. (Lady with phone.)

Asi tímto článkem naštvu velkou část ženského pokolení, ale nemohu jinak. Často jezdím po Praze a když přede mnou někdo provozuje, zcela bez zjevného důvodu, v centru za plného provozu, jak já říkám Low Riding,

neboli pomalou jízdou.
Zvláštní kategorie je Lady with phone parks. Neboli dáma s telefonem parkující. Tento pro muže zcela jednoduchý úkon ztěžuje dámám ten fakt, že při parkování couváním do řady stojících vozidel je nutno točit volantem zcela nečekaně obráceně a když si k tomu ještě ztěžují tuto činnost telefonováním, máte dostatek času vyřídit si e-maily ve vašem telefonu.
Vůbec nedoporučuji dotyčnou dámu jakkoliv upozornit, že zdržujete nejen jí, celou dlouhou řadu za vámi čekajících automobilů, ale i projíždějící pravidelnou linku MHD. Párkrát jsem to lehce zkusil bliknutím světel, na upozornění klaksonem rovnou zapomeňte, minimálně se vám dostane odpovědi gestem v podobě zdviženého prostředníčku. Ale zažil jsem i jednu, která neváhala přerušit tento pro ni složitý parkovací úkon, vystoupit a řvát na mě nadávky přes sklo. Jaké se vám zdráhám sdělit, protože pro ti nim je prezidentovo blábolení na vlnách Českého rozhlasu naprosto nevinné. Tento fakt skvěle podtrhovala skutečnost, že dáma měla na sobě dozajista pravý norkový kožich a byla celá ověšená zlatem.
Zažil jsem i dvě dámy, které do sebe při parkování zaklesly BMW X5 a Mercedes-Benz GL. Podívaná pro bohy. Jak k nim ty mladá děvčata dostala nebudu pátrat, ale na to, že zepředu a zezadu mají parkovací systémy mnohdy s parkovacími kamerami, je až s podivem jak tento sofistikovaný systém ignorují. Mnohé dámy se jistě v článku poznají, ale nepředpokládám, že by se nad sebou zamyslely, či do budoucna své chování mínily měnit.
Tak a teď ještě k těm mobilním telefonům. Kdysi jsem nastupoval na začátku devadesátých let do jedné německé reklamní agentury a ta si pronajala kanceláře, kde nebyly pevné telefonní linky. Vyhledal jsem tedy nějakého pána, který začal v Čechách provozovat síť mobilních telefonů systému NMT. Jmenoval se Erich Tielke a ten firmě zapůjčil dva přístroje, sice jeden v ceně asi devadesát tisíc s tím, že sít bude později provozována celoplošně.
Takže se zatím s těmi telefony, které vypadaly jako generátory na dálkové odpalování taktických balistických raket typu Polaris, dalo telefonovat pouze po Praze. Ale slíbil mi, že se ozve, až se bude zavádět síť GSM, to je ta kterou znáte dnes. Erich Tielke nakonec založil v Čechách firmu EuroTel, a jak dobře tušíte jeho iniciály se objevily i v názvu firmy, protože si to vymínil.
Zajímavé bylo telefonovat někde na veřejném místě s tímto příručním kufříkem, tedy přenosným mobilním telefonem, jehož největší část tvořila navíc velmi těžká baterie. Vypadal jste doslova jako agent 007. A připadal jste si trochu nepatřičně. Někomu možná ale dělalo dobře, že ho lidé očumují. Navíc byly zpoplatněny odchozí a příchozí hovory hodně vysokou sazbou a platili oba, ten kdo volal i ten kdo byl volán, takže se často ozývalo: "Prosím tě, nevolej mi."
Platil se stálý paušál a navíc ještě příchozí a odchozí hovory. Měsíční paušál za tři měsíce tedy hravě dosáhl částku nového příručního telefonu. Uběhlo pár měsíců, já jsem mezitím nastoupil do francouzské reklamní agentury Euro RSCG, kde jsme stále měli telefony systému NMT, sice už do ruky, ale v pohodě se dali použít i na umlácení otravného bezdomovce.
Erich Tielke slib dodržel a já se po jeho upozornění vydal do prodejny ve Spálené ulici spolu s kolegou textařem a producentem Lubošem Kružíkem, kde nám slečna, která nás dostala na starost, předložila seznam telefonní čísel, které si můžeme vybrat. Jako úplně první v České republice. Tehdy měla Česká republika předčíslí 602, Praha měla 30 a potom už byla čísla volná. Napřed jsem chtěl čtyři devítky ale ty byli už obsazené, čtyři sedmičky také. Tak jsem se zeptal, že jsem měl informaci, že tady mám být první, proč jsou tedy čísla, které chci rozebraná. Slečna potvrdila, že jsem opravdu první, ale kromě čísel čtyři jedničky, čtyři dvojky a tak dále, protože ty byli přiděleny vládě. Takže já si nakonec vzal číslo 7779 a kolega 7778. To číslo mám dodnes. 
Platí pravidlo, že telefonování při jízdě, muže zpomaluje o deset kilometrů, dámy i o třicet, což při jízdě v obci povolenou padesátikilometrovou rychlostí vám dává výsledných dvacet kilometrů u dam, tedy Low Riding. Horší, ale zatím nepostihované je hraní si s dotykovým telefonem za jízdy, což je ještě nebezpečnější, protože při obyčejném telefonování ještě můžete jakž takž sledovat dopravní situaci před sebou, při čumění na display mobilu nikoliv. Nebo si to pouze myslíte, že vše sledujete, než se ozve to pověstné skřípění plastů.
Abych si nedělal jenom srandu z telefonujících řidičů, v době kdy má mobilní telefon opravdu každý pasáček velbloudů v nejzapadlejší egyptské vesnici, používají občas mobilní telefony lidé jako smyslu zbavení. Je hezké, že se mobilní telefony staly masovou záležitostí, slouží při řešení krizových situací, dopravních nehod, volání o pomoc, hovory s rodinnými příslušníky, pracovní hovory, na textování s milenkami, ale není snad potřeba mít telefon u tlamičky, když přecházím pět metrů od přechodu a ještě se ani nerozhlédnu.
Pominu-li fakt, že časté používání telefonu pro hovory má přeci jenom nějaké neblahé účinky na zdraví, bylo by záhodno rozlišovat, kdy je nezbytné mobilní telefon používat. A to se týče všech sociálních skupin, od těch nahoře na nejvyšším patře potravinového žebříčku, až po lid dělný. Je slušnost netelefonovat při placení v obchodě, je slušnost vypnout nebo alspoň ztišit vyzvánění telefonu v divadle a v kině, je slušnost.., ale co vám mám povídat. 
Dámy často používají telefonování jako svojí ochranu před domnělým obtěžováním, nebo si chtějí připadat zajímavě. Někdy začnou urychleně telefonovat manželovi, či příteli, aby ostatní viděli, že jsou ve spojení a že mají ochranu. Takzvaně přítele na telefonu. Častý jev, který pozoruji, protože nejradši píšu články na veřejných místech, je že se sejdou dvě i více kamarádek takzvaně na pokec, hned po usednutí vytáhnou telefony a začnou zjišťovat co se děje na sociálních sítích. Když se rozejdou, aniž si řekli dohromady jednu kloudnou větu, mají pocit jak si pěkně pokecaly a co všechno neprobraly.
Pro muže, kteří holdují zvláštnímu koníčku scházení se na rande s dívkami bývá signálem, že když dámu nudí, ta vytáhne mobilní telefon a začne si psát s kamarádkami, nejčastěji o tom, jak je ten s kým jsou na schůzce nudný. Ale pár kamarádek mi zase tvrdilo, že to tak není a že si připadají nejisté, anebo že zkoušejí dotyčného trpělivost. Přede mnou si to kupodivu nikdo netroufne, když tak telefon okamžitě zabavuji a vracím až po skončení vyučování. Stejně tak činím i na svých přednáškách. Řeči, že si do telefonu zapisují učební látku, prostě logicky neberu jako výrok pravdivý.
Ilustrační fotografie: Nikola Tulachová.