Když je třeba říct, pá pá.

Asi to zažil každý, kdo se pohybuje na sociálních sítích. Třeba na obligátním Facebooku. Přidáváte si své přátele, se kterými se většinou setkáváte osobně a poté s nimi velmi jednoduše komunikujete přes aplikaci Messenger.

A potom se objeví někdo, koho neznáte, nemáte mnohdy s ním ani společné přátele, ale tvrdí vám, že je třeba váš bývalý spolužák a přestože všechna vstupní data odpovídají tomu, že by mohl být, přece nejste „blbej“, za boha si na něj nemůžete vzpomenout.
Chvilku si pokecáte, většinou zjistíte, že projel všechny vaše fotky a videa co na internetu máte a je chvíli klid. Ale vy se zpravidla nemáte čas každým novým příchozím detailně zabývat, takže se zeptáte svých opravdových přátel na dotyčného a pakliže dostanete odpověď, že je v „poho“, necháte to být a zapomenete na něj. Teda na to, že ho v máte v přátelích.
Pakliže, jako já, máte většinu přátel, kteří se takzvaně živí svým ksichtem, což jsou herečky, herci, modelky, modelové, módní návrháři, fotografové a podobná umělecká pakáž, s ohledem na to aby je nikdo neobtěžoval, máte pro širší veřejnost svoje přátele skryté.
Jenže když k tomu provozujete nějakou stránku, třeba jako v mém případě, světe div se, stránku, která se zabývá módou, neubráníte se tyto své přátele označovat, protože tím pomáháte jim i sobě, protože kdo chce být dnes obchodně úspěšným ve své profesi musí být přítomen na některé sociální síti. To ví každé malé dítě.
Teda nejlépe je kombinace internetu a sociální sítě. Tedy kombinace webové stránky, instagram, facebook. Twitter, chcete-li přetáhnout svůj business až do Ameriky, nebo pokud se pohybujete v novinářské branži. Pakliže jste obrázkoví, hodí se i YouTube nebo Vimeo. Ale proto to neříkám. 
Někdy se stane, že se musíte takzvaně rozloučit s některým ze svých facebookových přátel. U mě se tak stane pouze pro „opakované" projevy buď rasismu či xenofobie. Nebo se mi dotyčného názory prostě dlouhodobě nelíbí. Zdůrazňuji „dlouhodobě", protože si o sobě myslím, že jsem demokrat a liberál a tak nikomu neradím, jak se má chovat.
Neupozorňuji nikoho na skutečnost, že s jeho názory nesouhlasím, protože si myslím, že každý už by mohl vědět, jak se má chovat. Ale prostě nemíním sdílet společný prostor s lidmi, kteří nadávají na různé národnostní menšiny, náboženské skupiny, gaye a lesbičky, protože si asi myslí, že je to „cool" a nebo moderní. Není. Nicméně, i přesto si myslím, že jsou lidé schopni nápravy a že se mohou za své chování z minula omluvit.
Prostě se stane, že dotyčný jedinec docela nevhodně začne komentovat téměř vše, co na soukromou, ale i profesní stránku dáte. Teda u mě to asi nebude profesní, protože moje pravá profesní stránka je o reklamě, ale té se zdaleka tak nevěnuji, ale kupodivu, jak jsem se již zmínil, stránka o módě. Na „lajky“ a kladné komentáře jste zvyklý, ale on začne s komentáři jiného zrna.
Existuje samozřejmě skupina, i na svém blogu jsem se s nimi setkal, kverulantů, kteří prostě musí urážet a zesměšňovat každého. Myslím, že jedna z mých bývalých přítelkyň měla předtím takového partnera a takže vím, že se jedná většinou o velmi frustrované jedince, kteří v osobním nebo profesním životě neuspěli a teď si svoji zlobu vybíjejí na každém. Otázka je co je to uspět a co je to neuspět. Ten dnešní hon za kariérou, mi připadá z mého dnešního pohledu velmi směšný. Skutečné štěstí většinou najde člověk jinde.
Občas lituji své přátele, kteří se takzvaně živí svým obličejem, co musí zažívat za nevybíravé útoky. A přitom je to pouze jejich profese. Takže to, že si tady postěžuji na občasné případy je vlastně celosvětově prkotina. Nicméně, když dotyčný jedinec, ani po několikerém upozornění nepřestane, nezbývá poté než takovým „přátelům“ říct, pá pá.
Ilustrační fotografie: Anežka Přikrylová.