Pro a proti jestli přijmout imigranty.

Proti se najde asi více, ale napřed trochu historie. Pokud se chcete dozvědět něco o nějakém státě, podívejte se nejdříve na jeho historii a ekonomiku. 

Ekonomika je v Sýrii léta v držení jednoho kmene, chcete-li strany Baas, která se hlásí k socialismu s výrazným proarabským akcentem. A to může všem vykládat, že v zemi je zřízeno demokratické republikánské zřízení. Prdlajs.
Prostě si ostatní kmeny podrobíte buď tím, že je vyhladíte, nebo si je zavážete vzájemnými sňatky. Současný prezident Bašár al-Asad (Bashar Hafez al-Assad) se k moci dostal vlastně pouhým zděděním prezidentského titulu po svém otci Hafízu al-Asadovi (Hafez al-Assad) a ten se k moci dostal, sice nekrvavým, ale pučem.
Roky to v tomto státě klapalo, strana Baas si ze začátku získala sympatie obyvatelstva akcemi jako jsou pozemková reforma, trocha toho vzdělání a nadáváním na Izrael. Typické socialistické znaky. Lidem se dá trochu nadlabat, zavede se povinná školní výuka zadarmo a najde se nepřítel, ale za to bude obyvatelstvo takzvaně držet hubu a krok.
Co se asi udělá s opozicí, navíc s pověstnou arabskou krutostí, ani nemusím povídat. Ale vždyť to vlastně známe i u nás z dob reálného socialismu. Teda kromě těch veřejných poprav a podobně. To jsme tady naštěstí neabsolvovali, ale zažili jsme jiné. Státní sektor je neefektivní a vyznačuje se nadměrnou zaměstnaností a jak jinak korupcí.
Už se snad nemusím opakovat, že jsme si prošli stejným. Ekonomika není kupodivu závislá zcela na ropě a nemusím říkat, že jsme tam za našeho socialismu vyvezli a postavili mnoho průmyslových celků. Že se ale takovýto autoritativní režim nedá držet donekonečna, hlavně když v okolních státech proběhne takzvané arabské jaro, je každému jasné.
Největším problémem Sýrie je, že kromě pobřeží a pár úrodných oblastí je většina území poušť. A když si díky občanské válce s náboženskými či etnickými skupinami, které mají brutálních represí už plné zuby, rozmlátíte svoji vlastní infrastrukturu, může se stát, že i do té doby celkem loajální obyvatelstvo, nebo-li spíše ustrašené, aby se nedostalo do konfliktu s mocí, raději zvolí emigraci. Ale že to bude takový exodus, s tím asi počítal málokdo.
Ale vzpomeňme si na ty hordy východních Němců, co zde zanechaly své Trabanty a Wartburgy a přelézali zeď západoněmeckého velvyslanectví v Praze na Malé straně. Takže kdo se do Evropy valí. V podstatě hodně let manipulované obyvatelstvo, roky krmené pohádkami, že Izrael je nepřítel číslo jedna (u nás za socialismu to byla Amerika), na západě se žije v bídě (u nás za socialismu, že západní Evropa plná nezaměstnaných a vykořisťovaných).
Existuje sice účinný strašák islám, ale nevěřte, že všichni arabové žerou islám do puntíku. Naopak většina těch, které znám, na něj slušně prdí a jen naoko dělají, že ho dodržují. Opět něco jako my za socialismu, na prvního máje se chodilo mávat praporky, ale ve skutečnosti tomu nikdo nevěřil.
Vím, srovnávám ideologii a náboženství, ale když chcete ovládat prostý lid, musíte zvolit jedno nebo druhé, popřípadě vyváženou kombinaci obojího. To píšu proto, abyste si pokusili vytvořit paralelu, jak to tenkrát bylo, když u nás tady vládla Komunistická strana, a je jedno, používá-li k vládnutí ideologii či náboženství. U nás marxismus-leninismus, u nich islám.
Mimochodem pobýval jsem často v Egyptě a tam to bylo před pučem to samé. Islám smíchaný se socialismem. To, že většina syrské inteligence už dávno prohlédla, jak to ve skutečnosti je, a že to nejsou žádní islámští radikálové, je snad všem jasné. Takže čím níže v sociální struktuře obyvatelstva, nebo natvrdo, čím méně vzdělanější obyvatelstvo, tím více radikální.
Většina syrských vysokoškoláků už asi ví, kde je pravda, a proto prostě nechce žít v zemi, kde vládnou takoví magoři, jako, když to hodně odmocním, tenkrát u nás. Prostě se chtějí mít jenom lépe, hodně jich studovalo v zahraničí nebo tam má příbuzné, takže ne všichni žijí v chatrčích. Do Evropy se však už hrnou všichni, a nejen lidi ze Sýrie.
Jak je rozlišit se zdá obtížné, ale vlastně jednoduché, kdo umí „slušně“ anglicky či francouzsky, protože kdysi byla Sýrie francouzským mandátním územím, je pravděpodobně vzdělanější, a prostě jenom se chce mít jako jeho příbuzní, kteří už po několik generací žijí na západě.
Opět paralela. To, že se lidé podivují, že spousta imigrantů má moderní mobilní telefony, má snadné vysvětlení. V Damašku seženete téměř všechno, jenom si musíte dávat pozor, jestli iPhone opravdu vyrobila firma Apple. Takže shrnuto, v Sýrii se opakuje stejná situace, velmi odmocněná, jako tenkrát u nás, jenom s tím rozdílem, že do toho vstupuje odlišná arabská mentalita, která nejde pro násilí daleko. Ale druhá světová válka byla v Evropě taky slušný maso.
Pro:Evropa a hlavně Amerika je složená z národů a národností, které odněkud přišli, téměř nikdy se nejedná o čistě původní obyvatelstvo, a dokonce ani o původní náboženství. Evropa potřebuje doplnit své obyvatelstvo o inteligenci a mohla by se naučit díky imigrantům více tolerance. Kupodivu se proti imigrantské vlně více ohrazuje obyvatelstvo bývalých socialistických republik a to by mohlo mít díky předchozím zkušenostem s totalitními režimy pro imigranty větší pochopení.
Proti:Je jich hodně. Mají trochu barbarské zvyky a zatím vyznávají jiné náboženství. Obyvatelstvo z těchto zemí téměř nikdy ve své historii nezažilo demokracii. I když celé Rusko skočilo kdysi z nevolnictví rovnou do komunismu, takže se nedivme, že jim ta demokracie taky není vlastní.
Řešení:Když putování těchto migrantů Evropou začalo, bylo už známo, že téměř všichni ze Sýrie chtějí na západ, konkrétně do Německa nebo do Anglie. Nebylo by efektivnější a pro ty imigranty vstřícnější vytáhnout z hangárů pár armádních letadel a ty nešťastníky tam prostě tranportovat napřímo a ne je za ne zcela lidských podmínek nechat táhnout Evropou a stavět proti nim žiletkové ploty?
Nakonec by to vyšlo celou západní kulturu levněji a nevznikly by zbytečně konfliktní situace, které když se správně podají v médiích, vyvolají zcela zákonitě u stávajícího obyvatelstva strach a obavy. To byl možná někoho záměr, ale to už je vyšší dívčí a to si nechám zatím pro sebe. Naštěstí Česká republika a její obyvatelstvo tento problém vůbec nemusí řešit, protože nikdo z těchto utečenců k nám nechce a raději se nám vyhnou obloukem.