Psí vyhláška vs. Alexander.

Národ, kde bylo míti psa módní už za dob literární postavy Josefa Švejka, se dělí na několik nestejných skupin. Jedna obsahuje osoby, co psy ráda má, druhá co ne, a těm ve třetí je to jedno. 

Každopádně psi se k lidským obydlím přiblížili a byli následně domestifikováni už před čtrnácti tisíci lety. Pes domácí (Canis lupus f. familiaris) je největší domestikovaná šelma a nejstarší domestikované zvíře vůbec.
Pes pomáhá při lovu nebo při přehánění stád, stráží majetek svého pána, tahá náklady, slouží v ozbrojených složkách či asistuje hendikepovaným osobám. Ale jeho nejstarší úlohou je role věrného společníka. Pejskaři mi potvrdí, že je pes určitě věrnější než mnohé ženy či muži - ale proto tento exkurz do minulosti nedělám.
Samozřejmě, že existují kultury, kde je pes hlavně vítán coby potrava na talíři. Jiný kraj, jiný mrav. Ale tady v Čechách, kde se prosím pěkně fackujem, si z devadesáti procent pořizují lidé psa jako dalšího člena rodiny.
Vyhláška o volném pobíhání psů v hlavním městě Praha sice dobíhá evropskou legislativu, ale startuje jeden velký problém a to, že psi nebudou mít takzvaný sociální kontakt s ostatními psy a po čase na sebe začnou v těch parcích na vodítkách útočit, protože pes velmi často útočí na druhého ze strachu.
Proto mi dovolte jeden postřeh, který mám ze svého delšího pobytu právě se svým psem Alexandrem z Německa. Tam jezdím pravidelně od revoluce, místní poměry tedy velmi důvěrně znám.
Protože jsem ale tehdy Alexe nevlastnil, nesetkal jsem se (až do našeho společného delšího pobytu) s tím, s čím se denně potýkají místní němečtí pejskaři díky obdobnému zákonu či vyhlášce, kde psi mohou chodit venku pouze na vodítku - a to všude. Neexistuje, že byste si je mohli někde pustit na volno. Byly zbudovány sice takzvané vyhrazené zóny o velikosti půlky okresního fotbalového hřiště, které bývají ohrazené - ale těch je opravdu málo a navíc je nesmysl, aby tam někdo pustil tolik psů najednou bez vodítka. Okamžitě by se do sebe pustili. Proč
Vysvětlím. Nikdo své miláčky (samozřejmě až na výjimky, a ty jsem potkal z těch pěti set psů asi tři) v Německu netrénuje. Tréning poslušnosti tu téměř neznají. Protože není potřeba když pes - kromě situace, že jeho majitel vlastní svůj pozemek - nikdy nikam nejde bez vodítka.
Každý den to u nás vypadalo tak, že když jsem šel někam s Alexem, samozřejmě bez vodítka, pravidelně mě zastavovali policisté a spíše se podivovali, že je můj pes schopen jít poslušně vedle mě. Anebo častěji - že proti nám šel jiný pes a vedl si ho na vodítku pán. Alex poslušně ťapkal vedle mé levé nohy, a když jsme se přiblížili k sobě, vrr haf, haf, cizí pes proti Alexovi okamžitě vystartoval. Alex nic, šli jsme dál. Občas jsem se na majitele, který se snažil udržet na vodítku svého psa, blahosklonně usmál - stylem, že asi vím, kde je chyba. Jak asi vypadala situace, kde se potkali dva psi na vodítku, nemusím vysvětlovat. Vrr, haf, haf. 
Nová vyhláška tedy akorát způsobí, že se psi nebudou moci socializovat, začnou se jeden druhého bát, nebudou si moct toho druhého psa takzvaně přečíst, neboli očuchat a budou se jeden na druhého ze strachu vrhat. A protože ta vyhláška platí u sousedů už delší dobu, mám možnost posoudit, kam se ta absurdní situace s volným pobíháním psů dostala. Až do absurdna.
Prostě nějak nevěřím, že je pražské radnictvo schopno do dohledné doby vůbec nějaká místa pro pejskaře zřídit - a když, tak si dovedu představit jak asi budou vypadat. Věci se řeší rozumem, ne vyhláškou. Chápu sice, že psi by neměli všude volně pobíhat, ale zakázat psům pohyb plošně asi také není to nejlepší řešení. 
Vnáším tento jiný pohled, jelikož z toho, co může taková jistě bohulibě myšlená vyhláška v dlouhodobém horizontu způsobit, už někde zkušenosti jsou. Vím - namítnete, že co vyhlásíte v Německu, se striktně dodržuje, a že my si vždy najdeme nějakou tu českou cestičku. Nemluvě o tom, že psi potřebují především volný pohyb, protože když ho nemají, začnou mít zdravotní problémy - ale to už je na jiný článek.
Jenom poprosím, aby následní diskutující hovořili k problému věcně, vystříhali se úrážek a generalizování. Hovínka po svém psovi sbírám.