Jsou umělci oprávněni vyjádřit svůj názor?

Vždy to začíná v podstatě banálním vyjádřením proneseným na některé kulturní akci. Někteří umělci, vyjádří svůj názor a jsou za to různými skupinami buď glorifikováni, či pranýřováni. 

A hned si vzpomenu na reportáže ustaraných matek, že chtějí pracovat v míru a klidu a co že to v té Praze vlastně děláme. Ty produkoval minulý řežim, vždy když chtěl veřejné mínění přetáhnout na svoji stranu. Bohužel, v poslední fázi, už mu to nebylo co platné, protože poté, co tento režim nechal zřezat na Národní třídě svoje vlastní děti, se mu situace vymkla definitivně z rukou. Jaké to mělo pro minulý režim následky, víme všichni. Formálně skončil. Ale neskončil úplně. Komunisté se nikdy nedělí s nikým o moc. Toto si zapamatujte. Jenom přeskupili svoje úsilí jiným směrem. Nazvěme to ekonomickým směrem. O ekonomiku a hmotné statky, nakonec vždy komunistům, ať to zní jakkoliv paradoxně, šlo.
Ty reportáže z pracovišť vysílal minulý režim ve státní Československé televizi. V té samé televizi, která si toho, že někomu vadí, jakým způsobem se vítá čínský prezident, vůbec nevšimla. 
Ale zpět k našim umělcům, vyjadřujícím svůj názor.
Takže první otázka zní, co udělá příště veřejnoprávní televize? Eliminuje toto nebezpečí a pravděpodobně pořad předtočí a nebude se vysílat v přímém přenosu. To je jinými slovy normalizace. Ten pocit, že tady tiše probíhá jakási normalizace, nebo alespoň pokus o ni, je snad každému jasný. A je jasné, jak to vše dopadne. Jako v minulé normalizaci. Společnost se znormalizuje. Tlak hypoték a leasingů je mocný. 
Druhá otázka zní, co bude v české společnosti následovat? Deziluze, pocit, že se se současnou mocenskou garniturou, která má přeci podporu široké veřejnosti, nedá nic dělat. Pár umělců se označí za kverulanty, možná se odstaví od příjmů, nebo od možnosti prezentace. To je v podstatě jednoduché. A už jsme to jednou zažili a společnost, opět až na vyjímky a extrémy, neprotestovala. 
Třetí otázka zní, volila současného prezidenta Miloše Zemana a potažmo Andreje Babiše lůza? Odpověď je, ano i ne. Obecně nemám rád, když je nějaká skupina obyvatel označována za lůzu. Kupodivu znám mnoho inteligentních lidí, co volila Zemana i Babiše. Lůza v naší spoečnosti neexistuje a nikdy neexistovala. Existují jen lidé, kteří se chtějí mít dobře, a zvítězí vždy ten režim, který to slíbí lidem upřímněji. A nemusí to být ani myšleno upřímně. Ostatně tu míru upřímnosti, není schopna žádná společnost rozpoznat.
A poslední otázka, jaká bude příští prezidentská volba? 
Na prezidentský post se budou cpát lidé od Vladimíra Dlouhého, nebude-li Miloš Zeman už moci, od Jiřího Pospíšila, Michaela Kocába, Jana Švejnara, Petra Robejška a možná Šimona Pánka, kterého k tomu spíše tlačí okolí.
Všechno špatně, musí příjít úplně někdo jiný, s kým se do této doby nepočítalo, kdo si vybudoval jisté postavení a uznání, byť jen na regionální úrovni, ale jehož přesah do celé společnosti je možný a dokonce potřebný. Nechte se překvapit.