Poslední varování před volbami II.

Nevím, jestli tento můj článek změní na poslední chvíli chování voličů, ale cítím jakousi morální povinnost toto varování napsat.

Přestože téměř veškeré předvolební průzkumy hovoří zcela jasně o tom, jaký bude výsledek nadcházejících parlamentních voleb v České republice, cosi mi říká, že výsledky těchto voleb budou opravdu velkou hádankou. Postupně se krátce vyjádřím téměř ke všem subjektům, které mají teoretickou šanci ve volbách uspět, protože ve volbách mají ambici ucházet se o přízeň voličů, nejen klasické politické strany, ale i různá hnutí. Budu tedy probírat jednotlivé strany a hnutí a pokusím se vtipně glosovat jejich hlavní představitele a predikovat jejich povolební chování, pakliže překonají pětiprocentní hranici a jejich poslanci zasednou do parlamentních lavic. Opět budu mít trochu exkurz do minulosti každé strany či hnutí, protože to vám také pomůže pochopit jejich současné politické směřování.

Strany, které určitě zasednou v parlamentu.

ANO 2011, politické hnutí, zakladatel: Andrej Babiš, založení: 11. května 2011.

ANO se sice tváří jako politické hnutí, veřejně odmítá systém politických stran, ale celkově jeho chování vyznívá jako chování sekty. Jeho voliči často až nekriticky shlížejí k jeho zakladateli Andreji Babišovi a vůbec s nimi nepohne jakákoliv kauza či podezření na trestný čin, jehož se dopouští jeho zakladatel či ostatní členové ANO. Hnutí, které pravděpodobně získá nejvíce hlasů voličů, je vlastně nová forma komunistické strany, která slibuje svým příznivcům výtah k moci, tedy do vyšších pater potravinového řetězce. Vůbec bych se nedivil, že až půjde v kauze, ohledně dotací na rekreační areál Čapí hnízdo na krev, nebude se Andrej Babiš dlouho rozpakovat, hodit přes palubu svého prvního místopředsedu hnutí ANO 2011, poslance Poslanecké sněmovny PČR, předsedu Poslaneckého klubu hnutí ANO 2011, bývalého zastupitele Olomouckého kraje a dlouholetého zastupitele města Prostějova Jaroslava Faltýnka, jen aby si zachránil svůj kožich. Zde naprosto platí epigram Karla Havlíčka Borovského. „Nechoď, Vašku, s pány na led, mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme." A je vcelku jedno, že Faltýnek se nejmenuje, křestním jménem Václav, ale Jaroslav a že si hraje o víkendech na Harlejáře. Ostatně, z rétoriky Jaroslava Faltýnka v televizních vystoupeních, hlavně při debatách s redaktory, naprosto zřejmě leze jeho komunistické smýšlení, takže jako levičák dobře ví, jak se trestá či hází přes palubu, když do lodi teče voda.

ČSSD - Česká Strana Sociálně Demokratická, založení: 24. a 25. března 1990.

Dnešní ČSSD má s původní ČSDSD - Československou sociálně demokratickou stranou dělnickou, jen málo pramálo společného. To, kdo v ČSSD v současnosti vládne, je velkou záhadou i pro vlastní členy Sociální demokracie, takže se soustředím pouze na volebního lídra ČSSD pro volby v roce 2017 a zároveň kandidáta strany na post premiéra, Lubomíra Zaorálka. Ten doposud působí jako ministr zahraničních věcí Sobotkovy vlády a myslím, že mu nepomůže ani sundavání saka a kravaty, obtěžování pracovníků ve firmách, chození mezi prostý lid na festivaly, či náhodně přiznaná přítelkyně, aby nevypadal jako úplný suchar. Ani se nezmiňuji o mrtvém muži, připomínám stále premiérovi této země Bohuslavovi Sobotkovi, jenž nemůže doufat ani v trafiku v Bruselu, protože za jeho znalost cizích jazyků se může považovat, pouze občasné klábosení se svým slovenským kolegou Robertem Ficem, současným předsedou vlády Slovenské republiky.

KSČM - Komunistická strana Čech a Moravy, politická strana, zakladatel: Komunistická strana Československa, založení: 31. března 1990.

KSČ kdysi vznikla odtržením z původní Sociální demokracie, takže původ obou stran je stejný, jsou to přísně levicové strany, ať se vám ve svých programech snaží nalhat cokoliv jiného. Obě se kdysi hlásily ke Komunistické internacionále. Dokonce by se dalo říct, že dosavadní jmenované strany a hnutí jsou levicového základu, ať je vede partička levičáků či velkopodnikatel. Takto je to potřeba brát a jejich chování bude po volbách naprosto zřejmé. Více státu, to znamená, více zasahování role státu do práv občanů, vetší kontrola všeho, ostatně pokliže utahujete někde matky na šroubech, musíte se občas podívat, jestli vám někde nezačají praskat, či neprosakuje někde olej. V autoritářských režimech a ty nemají daleko od působení levicových stran, často někde prosakuje i krev. Tenkou hranici mezi tím, aby levice opět získala absolutní moc, tvoří pouze přítomnost demokratických voleb a svobodně zvoleného parlamentu. Tato země si již jednou zažila, jak snadno lze tuto hranici prolomit a důsledky toho naše národy pociťovaly dlouhých čtyřicet let. Jejich současný předseda Vojtěch Filip a jeho strana, by šla do koalice klidně s Belzebubem, kdyby to znamenalo, dostat se konečně zpátky do vlády. Mějte pořád na paměti, že komunisté se nikdy s nikým o moc nedělí, a potěš pánbůh tu stranu či strany, co si je pustí do kožichu.

ODS - Občanská demokratická strana, politická strana, zakladatel: Václav Klaus, založení: 21. dubna 1991.

Jsme na druhé straně politického spektra, na pravici, opět zde figuruje osoba silého vůdce, který stranu založil a dlouho vedl, a dodnes ve straně výrazně rezonuje jeho rétorika. Ale díky půtkám s koaličními partnery ve všech vládách, jejíchž bylo ODS členem, se jí nikdy nepodařilo v tomto státě prosadit opravdové pravicové směřování země. Jakož i příroda potřebuje den na práci a noc na odpočinek, i každá země, potřebuje občas den a občas noc. To, že se v České republice, nikdy opravdu nepodařilo nastartovat toto střídání, způsobilo, že jsme od roku 1989 měli v této zemi jakési pološero, a v tom se dají dělat i věci, které by jinak denní světlo neuneslo. ODS se nepochybně dostane do parlamentu, ale pakliže bude jejich lídrem nelídr Petr Fiala, nezíská nikdy zpět důvěru tolika počtu obyvatel, jaké se těšila po roce 1991.

KDU-ČSL - Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová, založení: leden 1919.

Předseda strany Pavel Bělobrádek je mistr několika tváří, ostatně jeho největší umění je se na všechno netvářit. A vyčkávat, jak se koaliční partneři porafají, aby na tom co nejvíc vytěžil. To je ostatně typické, pro tuto stranu už od roku 1990, takže očekávat od jejich povolebního chování jakoukoliv změnu, lze považovat za ryze pošetilé.

TOP 09, politická strana, zakladatel: Karel Schwarzenberg, Miroslav Kalousek, založení: 26. června 2009.

Současný předseda strany Miroslav Kalousek, je politik s kontraverzní minulostí, hlavně při jeho působení v Ministerstvu obrany České republiky ve funkci náměstka. Ale nutno mu přiznat i některá ocenění, v roli ministra financí, to když v roce 2008 a 2011, kdy byl vyhlášen jako ministr financí roku pro oblast rozvíjejících se evropských ekonomik a v roce 2012 jako nejdůvěryhodnější ministr financí Evropské unie. Miroslav Kalousek je druhý jmenovaný politik, se kterým jsem se osobně setkal, toho prvního, se kterým jsem měl možnost se pracovně setkat, raději jmenovat nebudu. Dám hodně na osobní setkání, a i když při tomto setkání, nebyl Miroslav Kalousek, ve stoprocentní kondici, znám jeho minulost, je to první politik, jemuž bych byl schopen podat ruku. Ale, berte to opravdu jen jako můj osobní názor.

Tyto tři pravicové strany, víc jich v této zemi opravdu není, se otevřeně hlásí ke křesťanským hodnotám, opět vyjímku tvoří KDU-ČSL, které je košilebližší než kabát a to znamená, že jsou jim křesťanské hodnoty doslova u prdele a jejich zájem je hlavně poslouchat, co jim dálnopisuje Vatikán. Ostatně, jejich předseda Pavel Bělobrádek na sociálních sítích doslova příkladně ukazuje, jak on sám vnímá křesťanské hodnoty, pes, nepes, chcípl, nechcípl. 
Zde by mohl můj výčet skončit, protože více politických sůbjektů, se do parlamentu, jak vyplývá z výzkumů, stejně nedostane, ale dovolte mi, přece jenom roli jasnovidce a doplnit toto spektrum o tři subjekty.

Strany, které pravděpodobně zasednou v parlamentu.

SPD - Svoboda a přímá demokracie, politická strana, zakladatelé: Tomio Okamura, Radim Fiala, založení: 5. května 2015.

Čecho či spíše Moravojaponcokorejec, už jednu stranu měl, Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, ta se už bez něho jako Úsvit – Národní Koalice také účastní voleb. Kdysi ho vylila ze svého poslaneckého klubu. Pan Tomio Okamura, žaluje téměř každého a za všechno, takže když tady napíšu, že ho týdeník Reflex opakovaně označoval jako Pitomio Okamuru, říkám si také o žalobu, kdyby v roce 2017 pražský vrchní soud nerozhodl, že použití tohoto označení je přípustné, pokud se týká kritiky názorů Tomia Okamury. Takže, tady veřejně kritizuji připitomělé, naprosto na hlavu postavené nacionalistické názory pana Tomio Okamury, které ho řadí mezi bizár české politické scény. Mít nacionalistické názory ražení, že cizince v Čechách nechceme a mít korejsko japonský původ, je totiž opravdu bizarní. Ale, spíš si myslím, že je to popletený jedinec, jehož budou volit jemu podobnípopletení jedinci a díky tomu, se do toho parlamentu, má přeci jenom jistou teoretickou šanci se dostat.

Piráti - Česká pirátská strana - Pirátská strana, politická strana, založení: 17. června 2009.

Předseda strany Ivan Bartoš je třetí politik z dosavadního výčtu, kterého dokonce osobně znám, ale trochu mi připadá, že je ve straně jako sám voják v poli. Podle mě strana nemá další výrazné osobnosti a trochu mi všichni připadají jako nadšení skautíci, co chtějí zapálit táborák, ale neví, jestli jednou sirkou po skautsku, nebo tam rovnou hodit Molotovův koktejl.

Abych upřesnil, byli mi v minulosti představeni téměř všichni předsedové Občanské demokratické strany a TOP 09, ale jen málokdo z nich na mě udělal nějaký výraznější kladný dojem. Naprostou vyjímkou je Karel Schwarzenberg, kterého nadlouho, přes všechny jeho neduhy, a těch není málo, budu navždy považovat za žijícího doyena zdejší politické scény. Hned po bývalém prezidentovi Václavu Havlovi, na jehož setkání, byť v jeho pozdním věku, asi nikdy nezapomenu. Tím ovšem nechci naznačovat, že těmto pravicovým stranám jakkoliv straním. Naopak, jsem velmi kritický k jejich podílu, kam tuto zemi zavedli, či přesněji svojí nečinností dopustili, kde se nalézá. Ale s hnutím ANO, sociálními demokraty a komunisty bych asi řeč nezavedl. Považoval bych to za ztrátu času. Ale protože jsem již naznačil, že s jedním lídrem z této trojice subjektů jsem se již setkal, vím dobře, jak veliká to ztráta času byla.

Zelení - Strana zelených, politická strana, založení: 9. prosince 1989.

Předseda strany Matěj Stropnický jenom potvrzuje, že jablko nepadá daleko od stromu, i když se tváří, že je na druhé straně politického spektra, než jeho otec herec Martin Stropnický. Není, jsou to oba levičáci. Matěj Stropnický si myslí, že s hezkou tvářičkou a vyhrnutými rukávy, jako tenager ze začátku osmdesátých let získá pro svůj program mladé. 

Jednu věc mají některé dosavadní strany společné, velmi silnou protiimigrační, potažmo protiislámskou rétoriku. Kromě Miroslava Kalouska, který v jedné předvolební debatě prohlásil a tady se ho dovolím přímo citovat: „Já bych si dovolil tvrdit, ten objektivní fakt, že islám je víra, je to náboženství a je to jedna z nejvýznamějších světových monoteistických kultur. Jako je křesťanská kultura, jako je budhistická kultura, jako je židovská kultura, jako je islámská kultura." A s tím nelze nic jiného, než souhlasit. To slyšet od člověka, jehož vyznání víry je římskokatolické, jest vskutku překvapivé. Piráti, přiznám sice méně, ty pouze straší kyberútokem. Zelení o tom zarytě mlčí, prý to není na pořadu dne.
Ostatní subjekty ať mi laskavě prominou, ale to by zde opravdu museli přistát marťané, aby se dostali do parlamentu. Ale jak jsem na začátku naznačil, letošní výsledky voleb budou opravdu velkou hádankou, takže se možná obejdeme i bez těch marťanů. Zde bych mohl jmenovat, alespoň dva snaživce.

Strany, které určitě nezasednou v parlamentu.

Úsvit – Národní Koalice, politická strana, zakladatel: Tomio Okamura, založení: 13. června 2013.

Bývalou stranu Tomio Okamury dnes vede Miroslav Lidinský, bývalý český policista a příslušník Útvaru speciálních operací Vojenské policie, poručík ve výslužbě na Ministerstvu obrany ČR. Jedná se o válečného veterána, ale jeho názory proti imigrantům a islámu ho opět řadí mezi nacionalisty, navíc bývalí policajti a vojclové, nemají v politice co dělat. Chybí jim širší pohled a ne vše se dá řešit silou a chrastěním pistolkami. Jeho kámošení s islamobijcem, co chytá motýly a tančí techno Martinem Konvičkou opět vypovídá za vše.

STAN - Starostové a nezávislí, politické hnutí, založení: 19. srpna 2004.

Předseda hnutí Petr Gazdík asi udělal taktickou chybu, že nevěděl, které větve se jako opička má dříve chytnout. Toto hnutí je typickou ukázkou, jak přílišným taktizováním lze prokaučovat všechno. Ono to sice vypadá, že ze společného podniku vycouvali lidovci, ale pravda bude asi někde napůl. Alespoň jim na památku zbyl hezky naivní volební spot.

Svůj výčet ještě doplním o několik subjektů či jednotlivců, které si dovolím nazývat politickými snílky. Tedy ty osoby a strany, kteří přes veškerou svojí snahu, či prapodivnou mediální podporu, opravdu nemají šanci, zasáhnout do nadcházejících parlamentních voleb. A to je jedině dobře.

Političtí snílci.

Logicky by tyto snílky měl vést Tomio Okamura, ale ten má díky zejména pro svojí prkenou protiislámskou rétoriku přeci jenom šanci částečně uspět. Takže zde jako prvního politického snílka, zařadím Petra Robejška, jenž se angažuje v politické straně REAL - Realisté. V sousedním Německu je spíše než jako politolog znám jako plagiátor, a to dokonce několikanásobný. V roce 2003 se dopustil plagiátorství, když opisoval z cizího článku, aniž tento pramen uvedl a navíc touto prací pověřil studenta, jehož neuvedl jako spoluautora a vydával práci výhradně za svou. Etická komise Německé asociace politických věd Robejškův čin označila za nepřípustný přečin proti akademickým pravidlům a vyvodila z toho příslušné sankce. To pro vykreslení člověka, který se vydává za politologa, ekonoma, komentátora a publicistu, naprosto stačí a nepomůže mu ani jeho převlékání do jeansů a tenisek.

Dalším politickým snílkem je bezesporu Tomáš Vandas, jenž je předsedou DSSS - Dělnická strana sociální spravedlnosti a ta je nástupcem DS - Dělnické strany, která byla na základě druhého návrhu Ministerstva vnitra rozpuštěna v roce 2010 Nejvyšším správním soudem. DSSS se snaží předejít návrhům na zrušení tím, že se distancuje od nacismu, ale to jí asi těžko může někdo uvěřit. To je asi jako kdyby jste tvrdili, že Hurvínek, Špejbl a Mánička jsou skutečné žijící historické postavy z českých dějin.

Do této kategorie ještě patří SPO - Strana Práv Občanů, jenž má prapůvod v podivném občanském sdružení Přátelé Miloše Zemana. Současným předsedou je senátor Jan Veleba. Strana se může pochlubit jmény, jako jsou marný žadatel o bezpečnostní prověrku na stupeň„přísně tajné", hradní kancléř Vratislav Mynář, politický lobbista Miroslav Šlouf, jehož jméno figuruje v celé řadě politických skandálů jako jsou Olovo, Savoy, Srba. Všechno samozřejmě levičáci do morku kostí a většina i bývalí komunisté. Se stranou jsou bohužel v minulosti spojována i jména, jako je zpěvák Milan Drobný, a v poslední době i zpěvák a všeumětel František Ringo Čech, jenž je dokonce celorepublikovým „superlídrem" Strany Práv Občanů a lídrem kandidátky v Praze. Osobně si myslím, že ani neví, co ta slova znamenají. Společná rétorika všech zůčastněných je samozřejmě protiimigrantská a protiislámská politika. Kdo si chce poslechnout opravdu kovaného komunistu, který navíc lže, nechť zhlédne nějakou debatu v televizi, kde je Jan Veleba přítomen. Stojí to opravdu za to. Tento člověk nemá, ani elementární ponětí o slušnosti. Kdo si myslí, že nelže, tak dle rozsudku okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 3.2.2016, potvrzený odvolacím soudem v Brně se Jan Veleba dopustil zveřejněním nepravdivých informací neoprávněného zásahu do osobnostních práv trojice přírodovědců věnujících se výzkumu Národního parku Šumava. Lhal i během své kariéry z pozice prezidenta agrární komory. Nechápu proč František Čech s takovými lidmi vůbec mluví. Ringo, máš to zapotřebí? 

Závěr.

Nemohu zastírat, že nedostávám často dotazy, že když jsem tak chytrej jako opice, proč se neúčastním politického života sám v nějaké straně či hnutí, či proč sám dokonce nekandiduji. Patřím asi k hrstce opravdových liberálů, a těch je v každé zemi opravdu jen hrstka, protože jako vystudovaný výtvarník, tedy umělec a zároveň hudebník, bych měl být logicky orientován nalevo. To bych mohl být, ale kdybych za sebou neměl do svých dvacetipěti let osobní zkušenosti s komunistickým režimem. Podobně jako režisér Miloš Forman, který má zkušenosti nejen s komunismem, ale také navíc i s nacismem, tedy patřím k opravdovým liberálům, kteří nestraní ani levici ani pravici. Moje role, by tedy mohla být jako nějaký arbitr, který by stál uprostřed těchto dvou světonázorů. 
Ale zde mám několik upozornění. Kdo se zaposlouchá do textů hudební skupiny The V.I.P., http://www.youtube.com/watch?v=1G4EP4wYLRs, jímž jsem zakladatelem, pozná, že její tvorba je od počátku vysoce politicky angažovaná, a více práce udělám, když se budu dalších deset, či patnáct let věnovat právě jí. Pak se snad mohu začít osobně politicky angažovat, ale nikdy v žádné politické straně či hnutí, ale pouze a jenom za svoji osobu. A to, když řeknu nikoliv nadneseně, by mě automaticky pasovalo pouze do funkce prezidenta. A to si nemyslím, že by pro mě byla dobrá volba.

Ještě krátce k tomu, jak vznikal tento článek. Pozorně jsem vyslechl nekonečné hodiny předvolebních debat, vyhledával si informace o jednotlivých politických subjektech, porovnával předvolební výzkumy a podle nich zařazoval jednotlivé politické strany a hnutí do tohoto přehledu. Takže jsem pracoval klasickou novinářskou metodou, ostatně novinařina byla po dlouhý čas také mým povoláním. A k této novinářské práci samozřejmě patří několikanásobné ověřování zdrojů, porovnávání informací, nejen současných, ale i informací z minulosti. A až z těchto všech zdrojů, jsem dal dohromady tento svůj přehled.

Nakonec si dovolím, svůj soukromý názor a tip na volby. Je to zdánlivě jednoduché, volte si koho chcete, ale nevolte Babiša. Strany, které se následně dostanou do parlamentu, se budou tak jako tak muset vzájemně pofackovat a následně vytvoří neuvěřitelný povolební koaliční slepenec, na nějž budou všichni politologové jen kulit oči. Nebo volte ANO, ale nechtěl bych být ve vaší kůži, až budete vysvětlovat svým dětem, jako kdysi naši předkové, proč po válce kurva volili ty komouše.