Toulky s Alexem a Jeepem. (Kapitola třetí: Internetová)

Události nabrali nový směr. Dohodl jsem se s Alexem, že už musíme něco udělat, protože mu občas nahlas čtu zprávy z domova, aby neslyšel ode mě jenom, sedni, lehni, kde se zase couráš, nech tu slečnu, já vím, že je to blondýnka.

Při většině zpráv na mě kouká nevěřícně a občas se mi zdá, že zakroutí hlavou. Dnes tady opět prší, jaké překvapení, tak jenom něco přestěhujeme na zahradě, pohlídáme bratrovi děti a budeme se věnovat domácímu dění. Napsal jsem dopis jednomu pánovi a tady to po mě chtělo přeložit pár lidí, a tak jsem jim to přeložil neuměle přes Google překladač a poslal.

Zítra máme pozvání na koncert Young Voices in concert, tak ještě nevím, jestli ho tam můžu vzít. Řekl jsem mu, že se mi nelíbí, co se děje v Čechách a že pro to začnu něco dělat. Neřekl mi na to nic, ale asi souhlasí. Kdysi jsem mu řekl, že ohledně těch blondýnek, už nic neudělám, ale ohledně toho co se děje doma něco udělám. Napsalo mi totiž pár lidí, že je asi na čase. Čas nazrál. Doba je těhotná.

Tak jsem se opět k večeru zamyslel, nad fungováním sociálních sítí a míře projevu frustrace obyvatelstva v návaznosti na ekonomickou a politickou situaci. Téměř každý se cítí povolán komentovat vše. Jakmile dám do jakékoliv skupiny jakýkoliv příspěvek, je okamžitě komentován, což je dobře. Ovšem někdy narazíte na člověka, kterému prostě nesednete.

Vím, mám dlouhé provokativní velmi německy znějící jméno. Jméno mám dlouhé proto, že ctím jistou tradici ke svým předkům a nestydím se je pro to používat, ač to pro mě může být nevýhodné. Ostatně, problém bude asi jinde, vždy se najdou lidé, kteří se musí vyjadřovat ke všemu, píší dopisy do televize, kdo se nevhodně obléká popřípadě, kdo se živí nejstarším řemeslem. Společnost dosáhla v krátkém čase velmi rychle uvést v praxi nejnovější technologie, ale jednotlivý aktéři si s nimi mnohdy nevědí rady.

Když se objevil telefon, občas se stalo, že někdo hrozil, pumovým útokem na tu či onu budovu či státní instituci. Dnes v době sociálních sítí, může prakticky každý, vydírat každého, urážet, provádět mobbing nejhoršího ražení. Osobně jsem se s tím setkal, a čím nižší vzdělání, protože dnes už není například sociální síť Facebook, určena a dostupná pouze vědcům a vysokoškolsky vzdělaným lidem, ale prakticky všem co jsou si schopni zajistit připojení k internetové síti, tím horší zkušenost.

Můžou se Vám i po letech ozvat lidé, které jste paradoxně před lety zachránil před kriminálem, protože jste na ně nepodal trestní oznámení, a přesto cítí velkou potřebu se Vám pomstít, alespoň slovně. Jiné jsou takzvané aktivní případy na sociální síti, které Vám tak jako tak znepříjemňuji život, jen když něco uveřejníte v nějaké profesní skupině.

Nebudu se konkrétně rozepisovat kdo a kde, ti lidé za to většinou ani nestojí, ale každopádně tento fenomén vnímám velmi ostře. Dalo by se dát rovnítko mezi to, že čím se více zhoršuje ekonomická situace ve státě, přitom internetových připojení paradoxně přibývá, tím více se prohlubuje morální a tím i potažmo kulturní krize.

Důsledkem je to, že jednotlivý jedinci vyhledávají na takovýchto fórech konflikty a přímo se vyžívají v jejich prohlubování a eskalaci. Máme pro to i moderní výraz Troll, ale ten přesně nevyjadřuje podstatu těchto útočníků ze zálohy. Na osobu Trolla, máme definici, na osobu takového kalibru zatím ne. Alex to nějak ani nekomentuje, akorát ví, že když „poťukávám“ do té stříbrné krabičky tak nemá do mě moc „žduchat“, aby jsem ho nepeskoval, že nemůžu psát.

Tak co nového, takzvaně mi klekl počítač, když jsem stříhal 30 minutové video z koncertu Young Voices, kam jsem byl pozvaný, a Alex má konečně po půl roce psího kamaráda, irského setra Bennyho. To je ten Benny, se kterým když se potkali nedávno poprvé, mu prokousl ucho až z něj cákala krev. Teď to jsou nerozlučný kamarádi, kteří dnes lítaly tři hodiny v lese, po polích a lukách a ráchaly se ve vodě. Takže píšu bez čárek a háčků, potom to tam budu muset doplnit. Již jsem tak učinil.

Koncert byl úžasný, dlouho jsem si neposlechl Imagine od Johna Lennona v tak silném podání. Běhali mi chloupky nahoru po rukách. Video jsem sestříhal, ale nevím, jestli narvu 30 minut na You Tube. Každopádně revoluci, taková lapálie nezastaví. Počítačů máme v záloze dost, akorát jsou s německým Windows, tak snad nám dějiny odpustí, že jsme dělali revoluci v Čechách, na japonském počítači, s americkým programem s nastaveným německým prostředí.
Dnešní den se budu věnovat takzvaným zákulisním jednáním o podpoře naší věci, již jsme získali podporu několika subjektů, které se i v minulosti zasazovali o nějakou změnu. Hlas lidu nebyl v minulosti dostatečně silný, nebo jsme to tak trochu všichni hodili za hlavu, že politika není naším hlavním zájmem. Upřímně řečeno, dlouho jsem se choval stejně i já. Občas půjdu k volbám, zvolím to nejmenší zlo a mám to vyřešeno. Ale řada věcí mě přesvědčila, že takto se k veřejnému dění přistupovat nedá.

Ano, motivem ke změně je hlavně ekonomická situace mých vrstevníků, a nejen těch co se pohybují v reklamě, u filmu nebo v muzice, ale třeba mých studentů, a těch není za tu dobu co přednáším málo, kteří po ukončení prestižní výběrové školy nenarazí na odpovídající pracovní pozici a mnohdy ani nemají šanci začít kdekoliv. Nemluvě o ekonomické situaci mnohých důchodců, kteří mnohdy žijí na hranici životního minima.

Alex se mnou souhlasí, všechno se v České republice stalo luxusem. I jídlo pro psy je v Německu mnohonásobně, díky daňové politice levnější než v Čechách. Ani Vám nebudu kazit náladu o kolik se tady dá levněji sehnat jídlo určené pro psy. A nejen to, stali jsme se prostě drahým místem k životu. Jestli je ale teď mě dobře, a ostatním hůře, zítra se to může obrátit. Nějaká soudcovská či exekuční mafie se domluví na Vaší dosud kvetoucí firmu a do měsíce se jí zmocní a rozkrade. A neříkejte, že jste o tom neslyšeli. Prší, další lesní procházka nás čeká s Benem alias Benny ve středu. Zítra mám nějaké „politikum“ soukromého rázu, jestli mi rozumíte.
Děkuji Jiřímu Podhoreckému za příspěvky na Advertising Page, doufám že už v poledne budu mít svůj laptop zpět a opravený. Je pravda, že tady na tuhle značku koukají, jako kdybych byl neuvěřitelný zhýralec, a téměř mi připadá, že jí tu nikdo nezná. Jeep tu neznají, občas se mě opravdu ptají, co je to za značku auta.

To že se mě ptají, co to mám za rasu psa, mám 100 let starou rasu německého loveckého Výmarského ohaře, jsem si už zvykl, ale Jeep by mohli znát, sponzoruje v Německu hodně fotbalové kluby, tak snad někde to logo mohli zahlédnout, když všichni koukají na ten svůj fotbal, ale že je zarazí značka mého počítače, to už mě dostalo. Holt uzavřená země. Tak dnes jsem se rozloučil, není důležité s kým a proč, ale samotný fakt loučení je vždy těžký. Víte, že se možná s tím člověkem už nikdy neuvidíte. Ale asi to tak mám být.

Stříhám teď video z toho koncertu, kvůli kterému mi odešel na počítači Hard Disc. Ale člověk má koukat dopředu, zítra nás s Alexem čeká opět tři hodiny v lese, na lukách a ve vodě s Bennym. Určitě se těší. Dnes jsem Alexovi řekl po dlouhé době jedno jméno, které ode mě dlouho neslyšel, protože jsem mu nechtěl to jméno říkat. Zpozorněl, a začal se na mě koukat těma prosebnýma očima, který mu stejně nežeru. A potom se na mě najednou vrhl a začal mě strašně lízat a oblizovat. Tak to snad takhle nikdy nedělal. Nevím co ho to popadlo, a nevím proč jsem mu to jméno říkal. Možná jsem udělal chybu, ale chtěl jsem vědět, jestli mu to jméno něco ještě říká. Tak asi jo, psy mají prý strašně velkou paměť.
Tak dnes jdeme s Benem a s Alexem na procházku do lesa, tak to natočíme, potom sestříháme a večer uveřejníme. S učitelkou němčiny jsem spáchal krátké video o politické situaci v Čechách, tak ještě přidám pár pluralitních názorů a uděláme takový kaleidoskop. Takže už se těším, jak si navlíknu holinky a vyrazím. Už se mi to tady začalo krátit, ale myslím, že přátele, které jsem získal, jsem získal na vždy. Občas jsou to obyčejní lidé, občas opravdoví profíci ve svém oboru, ale to já nerozlišuji. Pro mě Němec jako Němec. Čech jako Čech. Čech jako Němec.

Video jsem tedy sestříhal a obsahuje strašlivé záběry, kterak malé německé děti hladí psy puštěné na volno. Což je věc nevídaná, většinou se děti tady psů bojí. Příště dám pod video nějakou hudbu, aby tam nebylo slyšet, žádný hihňání. Benny je dvouletý a ještě nemá ze všeho rozum, ale všichni si myslí, že se Alex narodil poslušný jako je teď, že přiběhne okamžitě když písknu, ale ještě před rokem si dělal co chce.

Je tady dost hezké kopcovité okolí, šli jsem okolo statku kde chovají množství koní. Alex se koní vůbec nebojí, už si na ně kdysi zvykl. A je hlavně šťastný, že má kamaráda na blbnutí. Když se Benny, někam zaběhne, tak Alexovi řeknu a on ho přivede. Tak už si domlouváme v Čechách i nějaké termíny na letní psí tábory, zatím toho moc neslibuji, protože mě v Praze čeká opravdu velký kolotoč.
Jeden kamarád mi vyčítá, že nejsem v Berlíně se „schnilejma rajčatama“ a místo toho stavím boudičku pro psa, houpačky a bazének! Patrně si myslí, že házet shnilými rajčaty má nějaký smysl. V Berlíně, možná nějaký prezident je, ale věřte, že tomu jednak média věnují minimální pozornost, leda že by ho tady chtěli opít, aby jim poté v opilosti podepsal, že vrací Sudety. Opravuji, jeho prý nikdo opíjet nemusí, činní tak sám a dobrovolně. Boudička, bazének a houpačky mají aspoň nějaký smysl, slouží ke hraní dětem, ale k čemu slouží tento prezident, jsem zatím nenalezl.

Já bych takhle na podzim třeba vyhlásil týden "Státní neposlušnosti", to znamená, že by lidé ukázali, že se bez státního aparátu obejdou. Samozřejmě by dále fungovali, nemocnice a zdravotníci, hasiči a policie, ale ostatní státní organizace by lidé prostě ignorovali. Asi by se muselo vyhlásit, že se týden nebude nikdo prát, nebude se krást, lidé na sebe budou hodní.

Protože, zatím tento stát ukázal, že jenom zadlužuje obyvatelstvo, popřípadě mu na jeho hlavu padá, že je obyvatelstvo, alespoň většina díky nefunkčnosti státních mechanismů je zadluženo. Proto s Alexem jedeme na zahradu a budeme se věnovat manuální práci. Při té se výborně přemýšlí, a dává to mě i Alexovi prostor vymýšlet další lumpárny proti státnímu "neřízení". Protože, My všichni od státu, za to že platíme daně, pokud na ně ještě máme, očekáváme, že se bude chovat státotvorně. A já a Alex to vidíme velmi odlišně. Vůbec sledovat politickou situaci z povzdálí přináší na věci naprosto jiný pohled co je důležité a co ne.

Protože dnes pořád poprchávalo, tak jsem nakonec byl s Alexem spíše doma a já jsem si organizoval poštu a to tím způsobem, že jsem staré a nepotřebné e-maily vymazal a najednou jsem zjistil, že mi nechybí. Prostě, mi v poště zbylo pár důležitých e-mailů a jinak nic. Jak je jednoduché někoho elektronicky vymazat. Horší je to samozřejmě reálně, ale i to se dá za nějakou dobu. Alex byl ze včerejšího lítání s Bennem stejně utahaný, takže se mu ani nikam moc nechtělo. Poznám to jak se protahuje, když vstává. Jindy čeká na každý můj pohyb, který může taky znamenat že půjdeme ven, a on okamžitě vyskočí, a dnes jenom tak přecházel od jednoho svého lože ke druhému.

Opatřil jsem chybějící odstavce tohoto psaní mými milovanými háčky a čárkami, takže se tomu celkově říkat, že je to napsáno česky. Samozřejmě není, protože je tam spousta výrazů, které nejsou spisovné, ale to se nedá nic dělat, nebudeme pořád přeci psát staročeštinou. Vůbec, když se Vám vymaže počítač a vy něco definitivně ztratíte, tak je to možná řešení, jak se toho zbavit úplně. Někdy ano, někdy ne. Čas ukáže.
Někdy si myslím, že by i na používání veřejné sociální sítě měl být vydáván jakýsi "zbrojní pas". Já vím, je to alespoň prostor pro ty lidi, co dříve psali do televizí udavačské dopisy, anebo, že se ta či ona moderátorka obléká nevkusně či vyzývavě, či že provozuje nejstarší řemeslo. Takže mají teď kam psát ty svoje zahořklosti. Ale, někdy se k Vám dostanou lidi, kterým jste asi někdy šlápli na kuří oko, a tomu nezabráníte. Prostě Vám začnou psát sprosté a urážliví zprávy s jediným cílem Vás vytočit. To už se ani nemůže nazývat „Trollismus“, to je prostě jenom "vulgarismus".

Obdivuji své známější přátele, kteří mají veřejné profily a až teď si dovedu představit, co asi občas dostanou za zprávy. Funguje to jako bulvár, byli jste ostouzeni a uráženi, byť v soukromé zprávě, ale taky proti tomu nemůžete nic dělat. Obvinění, byť lživé bylo vysloveno. Možná banalita, občas někoho zablokujete, ale ten člověk co mě obtěžoval, si vytvořil přesně 50 profilů na Facebooku, a já je musel všechny blokovat. Nekecám. Nejhorší je, že se prostě nemůžete nijak bránit. Tak, mě naštěstí jen obtěžuje, ale vytvořil si jinde profil za mě a píše tam pod mým jménem věci, který bych v životě nevypustil z úst. Nicméně. Vy musíte zůstat slušný, nesmíte použít, žádného žalovatelného výrazu, zatímco Vám ten druhý v klidu nadává a uráží Vás. Ale 79 profilů má jen magor, to uznáte.

Tuhle se mě ptal mladý začínající autor, jestli se má přidat do skupiny Filmové profese, když ještě nic nenatočil a tak jsem mu odvětil: „Že nějaký George Lukas, taky marně léta obcházel filmová studia s takovou slátaninou. Myslím, že se to jmenovalo Hvězdný Války nebo tak nějak.“ Ta debata pokračuje, protože mladý autor se obává své závislosti na televizi. A já jsem odvětil: „Vždycky budete závislý, je potřeba si vydělat základní kapitál, třeba jako George Lukas tím, že se vzdal na tu slátaninu honoráře, ale nechal si práva na Merchandising. Každý si tenkrát ťukal na hlavu, ale on na tom pekelně zbohatl.

Tak jsem se ještě navečer zamyslel nad tím týdnem „Státní neposlušnosti“, možná by opravdu nebylo od věci ukázat státu, jak moc ho potřebujeme, v takovém nefunkčním stavu. S Alexem, protože pršelo jsme se spíš dnes váleli, ale zítra nás čeká zase běhání s Bennym, tak už se moc těší. Jenom jsme dojeli pro naftu a pro jídlo pro Alexe. 5kg pytel za 3,50 Euro a tři velké konzervy po 0,85 Euro. Ani Vám to radši nebudu příště psát, naštvali by jste se.

Tak musím poděkovat, takto veřejně mnoha lidem, co se nezištně zapojují do dění, rozesílají dopis co jsem napsal, po sociálních sítích, někde ho dokonce tisknou a lepí na výlohy. Opravdu jsem nečekal, že by se s tím mým povídáním, něco takového mohlo dít. Ať je to Michaela nebo Roman. Někdo ten takzvaný socialismus zažil, někdo ne.

Ale to teď není podstatné, hlavně, že jsou mi tito lidé inspirací, že to nedělám všechno nadarmo, Michaela mi poradí, že by se ta iniciativa mohla jmenovat Deratizace. Ale hlavně spousta lidí už začíná chápat, že co se děje, není normální a že bychom se zase měli zapojit všichni do veřejného života. Možná si někdo zavzpomíná na dobu před dvaceti třemi lety, tehdy jsme od těch „našich“ lidí očekávali naději, že už tohle nikdy nebudeme muset řešit. Nestalo se, tak to udělejme znovu a lépe.